Kniha : Děti jsou hosté, kteří hledají cestu

Kniha: Děti jsou hosté, kteří hledají cestu

Jiřina Prekopová , Christel Schweizerová

z knihy :

Když děti od malička slyší :
to je náš hlupáček...
to je takový budižkničemu...
ty jsi takový rodinný šašek...
ty máš obě ruce levé...
tobě se nikdy nic nepodaří...

tak se jich tyto nálepky drží jako smůla a utvářejí jejich představu o sobě. Takovéto vsugerované představy vykonávají až do dospělosti mnoho zla, zrovna jako ty příjemnější :

• že vypadá jako princezna...
• ty jsi takový náš princ...
• ty jsi takový náš dobrák...
• na tebe je vždy spolehnutí...
• ty jsi celý dědeček...

Takové představy se vžijí. Každý z nás si nese v sobě nějakou takovou vsugerovanou představu, předsudek ,odsouzení, předurčení. A tyto představy zavazují.

Stojí to mnoho sil překonat vsugerované představy a dítě tuto sílu většinou nemá. Je vyčerpávající žít s negativní představou a správně se vyrovnat s pozitivní představou, zvláště když neodpovídá skutečnosti nebo se najednou zhroutí. Když například ve škole objeví, že přece jen není nejlepší nebo že v něm ostatní děti nevidí žádnou princeznu, za kterou se léta považovalo. Představy vsugerované slovy nenápadně formují dětskou osobnost v dobrém i zlém. Ale i nevyslovená přání a představy děti formují :

On je nějak zvláštní...
Jednou převezme dědečkův podnik...
Určitě si omotá každého muže kolem prstu...

Velmi často se za takovýmto očekáváním skrývají nenaplněná přání rodičů, kteří je teď přenášejí na děti. Takže dítě nežije vlastními představami o životě, ale představami a očekáváním rodičů. Je vedeno k tomu, aby si své vlastní představy o sobě neutvořilo.

Takovéto předsudky působí po celý život, ale na „magickém stupni vývoje „ , v době před začátkem školní docházky, nejvíc. To nejhorší , co mu můžeme udělat, je, že mu vezmeme důvěru v to, že zvládne svůj úkol, svou cestu. …....